Proč vznikl Hezkres
Začalo to už v dětství. Kromě vášně v rozebírání různých přístrojů a stavění bunkrů na stromech (mamka mi snad jednou promine všechna ta ztracená kladívka) jsem si nejraději kreslila. Hitem mých kreseb se stala kočička. Dále pak byl ptáček, sluníčka, berušky... Takové malé roztomilé motivy, nejčastěji zvířecího nebo přírodního původu. Jednou jsem zkusila i žirafu. Nejspíš to byla velice slavnostní chvíle a velice jsem si věřila, protože místo klasického papíru jsem si pro svou tvorbu vybrala maminčino tričko. To víte, pětileté dítě moc nepřemýšlí nad následky svých činů... Takže jsem mamce prohledala šatník, vybrala vhodné tričko na malbu a už to lítalo. Naštěstí (a to NAŠTĚSTÍ si zaslouží zdůraznit!) má moje mamka pochopení pro umění a tak jí ani zničené tričko, ani hybridní žirafa nezpůsobyly újmu a mamka vesele do dnešního dne toto tričko hrdě nosí. :)
No a jelikož se našlo víc takových počinů, které sklízely ovace, pokračovala jsem v kresbě i nadále. Táhlo se to se mnou celé dětství a někde na druhém stupni základní školy jsem už ani nedávala moc pozor při hodinách a raději jsem si kreslila. A co s takovým žákem? No, pošleme ho na uměleckou školu...
Možná následující řádky vyzní dehonestujícím způsobem vůči střední škole, kterou jsem navštěvovala, ale věřte mi, „Keramka“ není vůbec jednoduchá a zažila jsem několik horkých chvil, které mému lajdáctví daly pěkně na frak.
Vážně. Vážně mě vzali na uměleckou školu. Vůbec jsem se neučila na přijímačky, dodnes nechápu, že jsem ty SCIO testy napsala. Dokonce jsem si na talentovky vzala jen pokreslený sešit, pár nedodělaných větších maleb a ani jsem nesplňovala celkový počet děl, která po mně chtěli. A celkově jsem skončila na 5. místě. Takže já už někdy od února měla klid, zatímco ostatní začínali teprve šílet, jestli je vezmou na jimi vybrané školy.
Samozřejmě teď zpětně bych nikdy takhle lehkovážně nepřistupovala k tak důležitému životnímu bodu, jako je vzdělání. Ale v pubertě jsou takové věci nepodstatné a celý svět vlastně čeká jen a jen na vás... (Hahahahahahahahahaaaahhhhh)
No a jak na školu vzpomínám? Bylo to docela fajn. Něco mi přeci jen do té hlavy dostali. Ráda vzpomínám na hodiny historie umění. To byly snad jediné hodiny, na kterých jsem nespala. (Ani jsem nemohla. Pan učitel by mě prohodil oknem.) Taky díky škole ovládám některé grafické programy, ačkoliv dneska jde všechno tak rychle dopředu, že se člověk v tomto oboru musí neustále učit. Ale abych pravdu řekla, co se týká vědomostí, tak nejvíc jsem jich načerpala těsně před maturitou o „svaťáku“. Celé ty čtyři roky jsem vlastně sbírala síly na tenhle poslední měsíc. :D Proto ty hodiny a hodiny spánku, pro které mě někteří učité proklínali...
Maturitu jsem udělala na první pokus. A ráda také vzpomínám na spoustu učitelů a kamarádů, které jsem na škole poznala. Ale ne, nevracela bych se. Snad jen do kantýny na oběd. :)
Po maturitě jsem si užívala chvilku prázdniny. Uteklo to a někdy v září jsem si našla práci. Bylo to v jedné větší firmě, na kterou právem mohou být všichni z Karlových Varů pyšní. Skvělý kolektiv, super plat... Ale ačkoliv se zdálo, že je to ideální, po roce a půl jsem zjistila, že to není nic, co by mě naplňovalo. To se psal leden 2021. Čas na změnu.
Chvilku mi to dalo zabrat. Přemýšlela jsem, co se vlastně stalo, že jsem byla tak nespokojená? Nebylo to jednoduché na to přijít. Ale po nějaké době mi došlo, že mě ta práce vlastně moc nebavila.
Víte, člověk může jednoduše spadnout do představy, že vydělávat peníze je jedna z nejdůležitějších věcí v životě. Že kvůli penězům se vyplatí setrvávat v práci, která ho vlastně úplně nebaví. Jenže ono to tak není. Peníze nevynahradí vnitřní spokojenost. A když si vezmete, kolik času trávíme v práci a kolik času pak takový nespokojený člověk vynaloží, aby vykompenzoval tu nespokojenost, která ho tíží... Ne, nevyplatí se to. A tak jsem se rozhodla, že budu šťastná. A taky bych si přála, aby byli šťastní a spokojení všichni. Proto vznikl Hezkres. Aby dělal lidem radost. Kousek hezkého, co můžete mít všude s sebou. Co udělá radost i druhým. :)
A taky vznikl proto, že je na trhu zoufalý nedostatek roztomilého oblečení, které vypadá k světu. :-)
A abyste věděli, pořád mám ještě pár přání. Kromě Hezkresu, který budu mazlit jako tu nejroztomilejší kočičku na světě, mám ještě v plánu ilustrovat dětskou knížku. Nevím sice jakou, ale doufám, že se s ní určitě jednou potkám. A taky bych si přála, abych jednou takovou dětskou knížku napsala. :) Tak mi prosím držte palce.
Mějte se krásně,
Madlen